×OPERACE RHEINÜBUNG*

Po bitvě v Dánském průlivu Churchill nařídil své admiralitě zcela jasně: "Vaším úkolem je potopit Bismarcka. Nic není v tuto chvíli důležitější. Nařizuji vám učinit všechny kroky, aby tento úkol byl splněn."

Bitva v Dánském průlivu, kde šel ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood, ale poznamenala i Bismarck, který po zásahu granátem z HMS Prince of Wales ztrácel palivo. Bismarck byl nucen zpomalit na pouhých 22 uzlů. Několik skupin válečných lodí se chystalo za každou cenu německou bitevní loď zničit. Bitevní loď King George V., Ramillies, Rodney, bitevní křižníky Repulse, Renown, letadlové lodě Victorious, Ark Royal a mnoho jiných lodí bylo vysláno nájezdníka najít a zničit. Štěstí začalo pomalu opouštět i německou loď, která inkasovala během leteckých útoků první zásah torpédem a ač nedošlo k žádné škodě, zemřel na palubě lodi první námořník Heiners, který byl výbuchem odmrštěn a zemřel na vnitřní zranění.

Admirál Lütjens navrhnul rozdělení svazu s cílem zmást Royal Navy a "obětoval" těžký křižník Prinz Eugen. Britové si ale rozdělení svazu nevšimli a pokračovali v lovu Bismarcku. Tomu ale začalo díky vysoké rychlosti před 25 uzlů docházet palivo a proto německá loď změnila kurz na Brest.

25.5. se Bismarck ztratil z radarů britských lodí a vše vypadalo, že je pro Brity ztraceno. Admirál Lütjens ale netušil, že se se svou lodí úspěšně lovcům ztratil a nechal odvysílat depeši na námořní velitelství Západ. To mu sdělilo, že o něm Britové nevědí, ale Lütjens zcela nepochopitelně situace nevyužil a nezamířil vyšší rychlostí k Brestu.

Britové vysílání také zachytili a po počátečních zmatcích, kdy skoro 5 hodin pluli v chybném kursu, zamířili správným směrem na jih. Časová ztráta ale byla obrovská a i kdyby vlajková loď admirála Toveye, King George V. zvýšila rychlost na téměř 29 uzlů, hrozil i Britům nedostatek paliva. Jako jediná šance se jevil letecký útok torpédy, který by německou bitevní loď zpomalil alespoň na 15 uzlů a umožnil tak Royal Navy Bismarck dostihnout. Poblíž Bismarcku se pohybovala i 4. flotila torpédoborců kapitána Viana, která se měla také pokusit německou bitevní loď napadnout.

26.5. ve 14:30 se zvedla první útočná vlna letounů z lodi Ark Royal a zaútočila ne na německou loď, ale na britský křižník Sheffiled! Křižník přežil bez jediného zásahu a celá nebezpečná situace vyústila ve zjištění, že kromě toho, že britští piloti ve stresu napadnou cokoliv, co plave, nevyzkoušené magnetické detonátory vybuchují při nárazu na hladinu. Letouny se vrátily na palubu letadlové lodi a po přezbrojení na torpéda s kontaktními detonátory se v 19:19 vydaly k podle všeho poslednímu útoku na Bismarck. Pokud se ani ten nepovede, Bismarck Britům unikne a mrtví z lodi HMS Hood zůstanou nepomstěni.

Za asi hodinu se letouny ocitly u svého cíle a Bismarck spustil obrannou palbu. Ve 20:45 se prehistorické torpédové dvouplošníky se na německou loď vrhly ze všech stran a jedno torpédo uspělo, uniklo obranné palbě a svůj cíl zasáhlo ve 21:05.

V následující sekundě se celá loď otřásla prudkým výbuchem. Mohutný Bismarck se začal odklánět od původního kursu doleva a loď pomalu opisovala velký oblouk. Lütjensem na admirálském můstku zalomcoval bezmocný vztek. Zkušený námořník pochopil, že Bismarck má ochromené kormidlo a že je loď prakticky neovladatelná; na jeho rozčilené příkazy kormidelně k návratu na původní kurs došla odpověď, že kormidlo na impulsy řídícího panelu nereaguje. Bismarck se ustálil na novém kursu, 340 stupňů severozápadně a hlavní síly metropolitního loďstva a německá vlajková loď se k sobě přibližovaly rychlostí 30 až 45 uzlů.

Ani příslib železného kříže německému admirálovi nepomohl a zkřížený ovládací mechanismus se nepovedlo uvolnit.

Neschopnost admirála Lütjens a kapitána Lindemann schválit a vyzkoušet návrh fregatního kapitána Waltera Lehmana na odstřelení kormidla a řízení lodi pomocí tří hlavních vrtulí znamenal, že poslední ráno bitevní lodi Bismarck se nemilosrdně blížilo a více než 2 000 mužů na palubě čekal poslední boj. 

Na ochromený Bismarck ještě v noci z 26. na 27. května útočí torpédoborce kapitána Viana, ale žádný další zásah se nepodařilo zaznamenat. Ostatně to již nebylo zapotřebí. 

Bismarck obklíčený torpédoborci Maori, Sikh, Zulu, Piorun a Cossack se již vydal vstříc svému osudu. Na palubě zraněné lodi se ještě odehrál poslední akt související s potopením Hoodu, když admirál Lütjens předal rytířský kříž prvnímu dělostřeleckému důstojníkovi lodi, korvetnímu kapitánovi Schneiderovi.

Vyslání palubního letounu Arada 196 s lodním deníkem nebyl úspěšný díky poškození rozjezdových lišt katapultu. Lütjens tedy posílá poslední depeši s žádostí o ponorku, která by deník zachránila. Mezitím se britská flotila v čele s Toveyovou vlajkovou lodí vleče rychlostí necelých 22 uzlů k místu, kde se odehraje poslední boj. Svaz je brzděn pomalou bitevní lodí HMS Rodney, která není schopná vyvinout větší rychlost.

V 8:43 je už Bismarck vidět. Zmrzačená bitevní loď bude čelit dvěma bitevním lodím nepřítele, bez možnosti manévrování. Goering, ani Doenitz vlajkové lodi Kriegsmarine nepomohli, letouny Luftwaffe a ponorky se neobjevily.

8:47 Rodney pod velením kapitána Dalrmple-Hamiltona pálí první granáty 406 mm.

8:49 Bismarck odpovídá svými děly ráže 381 mm a snaží se vyřadit Rodney, která je pro německou loď mnohem větším nebezpečím, než King George V. s děly ráže pouhých 356 mm.

8:57 Bismarck je poprvé zasažen a King George V. se přibližuje na 16 000 yardů a pálí ze všech 4 dělových věží.

9:01 Bismarck opět zasažen.

9:07 Další zásah německé lodi a do bitvy zasahuje i křižník Norfolk s děly 203 mm.

Bismarck už v této době nemá funkční řízení palby a admirál Lütjens je po smrti poté, co admirálský můstek dostal zásah. Podle některých zdrojů s ním umírá i kapitán Lindemann.

9:15 do popravy německé lodi se zapojuje další těžký křižník Dorsetshire a vzdálenost mezi Brity a hořícím Bismarckem je již tak malá, že se zapojují i sekundární děla. Rodney napadne Bismarck dokonce torpédy.

Bismarck hoří, ale stále se nevzdává v boji, ve kterém nemá šanci. King George V přichází díky problémům na palubě o tři dělové věže hlavní ráže, ale již to nic neznamená. V deset hodin přestává střílet poslední dělová věž 381 mm na Bismarcku a němečtí námořníci se začínají vrhat do ledového oceánu. 

Vlajka na lodi ale stále vlaje a ponorky se mohou blížit. Tovey vydává příkaz potopit hořící vrak torpédy a bitevní loď Rodney opět vysílá torpéda a tentokrát jedno zasahuje cíl, stejně jako torpédo z lodi Norfolk. Bismarck ale stále nejde ke dnu, a to na něj Britové vystříleli 700 granátů hlavní ráže a 1 400 střední.

10:20 Dorsetshire zasahuje Bismarck dvěma torpédy. Je vydán příkaz opustit loď.

10:45 Bismarck mizí pod hladinou.

Těžký křižník Dorsetshire a torpédoborec Maori vzaly na palubu 110 námořníků a lodního kocoura, nepotopitelného Sama. Poté se lodě stáhly kvůli obavám z možného ponorkového útoku. Ve vodě zůstalo asi pět trosečníků. O několik hodin později nalezla ponorka U 74, které velel Kapitänleutnant Kentrat, tři přeživší muže na voru. Dne 29. května zachránila meteorologická loď Sachsenwald další dva členy posádky Bismarcku.

Z 2092 mužů na palubě tedy přežilo pouhých 115.

Vrak lodi se nalézá 4 800 metrů hluboko a pořízené fotografie naznačují, že loď byla řízeně potopena posádkou otevřením ventilů, vzhledem k velmi nízkému počtu průstřelů trupu pod čarou ponoru.

Ing. Filip Klasna , 15.11.2017 Poslední Úprava 19.11.2017