×OPERACE RHEINÜBUNG*

Bitevní Loď Bismarck vyfotografována z paluby Prinze Eugena
Bitevní Loď Bismarck vyfotografována z paluby Prinze Eugena

Původně měly gigantické bitevní lodi dělat během operace Rheinübung doprovod německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau, ale shodou okolností měla první loď problém s turbínami a Gneisenau byla poškozena v Brestu torpédem. Dubnový termín začátku operace se tedy nestihl a na útok proti spojeneckým námořním spojům je tedy Bismarck doprovázen pouze těžkým křižníkem Prinz Eugen, vyzbrojeným pouhými osmi děly ráže 203 mm. 

Lütjens proti vyslání Bismarcku v takto oslabené sestavě protestoval u samotného velkoadmirála Raedera, ale neuspěl. Na Brity bylo nutné udeřit rychle, opravy obou bitevních křižníků měly trvat další dva měsíce 

Vyplutí pýchy svého loďstva s 2 400 muži na palubě si nenechal ujít ani Adolf Hitler, a k posádkám obou lodí osobně promluvil.

Operace Rheinübung mohla začít.

Nejznámější Bitevní loď Bismarck na své nejznámější fotografii
Nejznámější Bitevní loď Bismarck na své nejznámější fotografii

Okolo půlnoci se k sobě dvě tehdejší největší válečné lodi přiblížily na 120 mil a začaly se chystat k boji. Holland vydal poslední příkazy po páté hodině ranní a po několika minutách britská loď zpozorovala německé lodě. 

První plul Prinz Eugen a až druhý Bismarck. Vzhledem k siluetám, které byly v dalekohledech podobné došlo k prvnímu tragickému omylu na britské straně. V 5:49 vydal viceadmirál Holland příkaz k palbě na loď vlevo. Obě britské lodě, tedy HMS Hood i zcela nová bitevní loď Prince of Wales tedy zahájily palbu na těžký křižník místo smrtelně nebezpečného soupeře, kterým Bismarck byl. 

Německý admirál Lütjens stejnou chybu jako Holland ale neudělal a děla ráže 380 mm chrlila těžké projektily na charakteristickou siluetu britského bitevního křižníku.

Druhá chyba britského viceadmirála byla neméně závažná jako ta první. Obě těžké britské lodě byly v takové pozici, že si navzájem během palby překážely a nemohly využít zadních dělových věží. HMS Prince of Wales ale svou třetí salvou Bismarck zasáhla. Ihned nato ale granát ráže 380 mm z německé bitevní lodi zasáhl můstek britské bitevní lodi a zabil všechny v místnosti vyjma signálního důstojníka a kapitána Leache. Mimo to zbrusu nové lodi vypovídaly různé systémy službu.

V 5:55 Holland vydal příkaz ke změně kurzu, aby lodě mohly využít všech svých děl. Následující dvě salvy Bismarcku dopadly vedle bitevního křižníku, ale třetí udeřila přesně. Nedostatečné pancéřování paluby křižníku třídy Admiral se stalo lodi osudným. Zadní muniční sklad lodi explodoval a plameny šlehaly až do výšky 300 metrů.

Vzduch se chvěl hromovým, ohlušujícím rachotem a bitevní křižník byl v okamžiku od přídě po záď zahalen hustým dýmem, v němž vířily utržené pancéřové pláty, trosky dělových věží, palubních nástaveb a lidských těl. Příď a záď se zvedly do výše, jako by na střed lodi udeřila gigantická pěst. Ve dvou minutách hrůzné divadlo skončilo. Když se kouř rozptýlil, pýcha britského válečného loďstva, hrdý Hood již neexistoval.

Bismarck ukotvená v přístavu
Bismarck ukotvená v přístavu

Katastrofu vlajkové lodi Royal Navy přežili pouze 3 námořníci z celkového počtu 1 419 mužů na palubě.

Ztráta symbolu královského námořnictva byla pro Brity obrovský šok a pro mnoho z nich byla zpráva o potopení lodi s celou posádkou tou nejvíc šokující informací během celé 2. světové války.

Německé lodě se soustředily na otřesenou bitevní loď Prince of Wales, která se pokusila pod clounou kouře uniknout. K údivu všech se ale německé lodě nepokusily dorazit zpola nefunkční bitevní loď a pokračovaly v původením kurzu.

Podle přeživších z Bismarcku ale v tento okamžik došlo k ostré výměně názorů mezi admirálem Lütjensem a kapitánem Lindemannem, který chtěl potopit i druhou britskou loď. Přihlížející britské křižníky Suffolk a Norfolk by nebyly schopné další katastrofě zabránit. Vyšší bere, takže admirál Lütjens prosadil svou a vydal se se svou lodí s více než 2 000 muži na palubě vstříc svému osudu. V tomto okamžiku ale celá posádka slavila potopení největší britské lodi...

HMS Hood

Bitevní křižník třídy Admiral byl poslední bitevní křižník, který byl pro Royal Navy postaven. Během jeho stavby se přihlíželo na zkušenosti získané během první světové války, ale i tak se jeho pancéřování během osudné bitvy ukázalo jako slabé, a to byla jeho konstrukce zesílena, a loď získala dalších 5 000 tun pancéřování. Paluba ale zůstala chráněna málo, což bylo jak se ukázalo fatální během bitvy v Dánském průlivu, kde granáty německých lodí nedopadaly na na silně pancéřované boky, ale na palubu.

Po svém spuštění na vodu v roce 1918 byl HMS Hood vůbec největší válečnou lodí na světě. Loď byla ve Velké Británii velice populární. Většinu času proto strávila na reprezentativních plavbách po světě. Od listopadu 1923 do září 1924 se Hood, společně s bitevním křižníkem HMS Repulse a několika menšími plavidly, vydal na cestu kolem světa. Během této cesty si loď prohlédlo 750 000 lidí.

Od 17. května 1929 do 16. července 1930 prošla loď generální opravou a modernizaci. Další zásadní modernizace byla plánována na rok 1941 a loď po ní měla být srovnatelná s ostatními modernizovanými bitevními loďmi z první světové války (to se týkalo hlavně pancéřování muničních skladišť). Paradoxně, jelikož byla neustále na moři, byla loď koncem třicátých let poměrně dost opotřebovaná, ale s vypuknutím války nebylo možné ji stáhnout ze služby k opravám a proto se nakonec druhá modernizace nikdy neuskutečnila. Její rychlost byla oproti době spuštění na vodu snížena asi o 2 uzly.

Rok 1940 zastihl HMS Hood ve Středozemním moři jako vlajkovou loď svazu H, který zneutralizoval v bitvě u Mers-el-Kebiru francouzskou flotilu. V roce 1941 prošel HMS Hood údržbou, ale špatný technický stav lodi se nezlepšil, což se mu během honu na Bismarck stalo osudným.

Záběr z Prinze Eugena na pálící Bismarck
Záběr z Prinze Eugena na pálící Bismarck

Vlajková loď německé Kriegsmarine byla v době svého vzniku největší a nejmodernější bitevní lodí světa. Chráněna pancířem z chromniklové oceli pojmenované po starogermánském bohu války Wotanovi během pouhých 9 dnů zaměstnala značnou část lodí britské Royal Navy a způsobila nejen obrovské lidské ztráty.

Ztráta pýchy britského námořnictva, bitevního křižníku HMS Hood během bitvy v Dánském průlivu způsobila Britům obrovský šok. Podle některých se jednalo o nejhorší okamžik celé 2. světové války.

Ale bitva v Dánském průlivu se teprve blíží, takže zpět do obsazeného polského přístavu Gdyně. 19. května se roztočily mohutné lodní šrouby a 45 000 tun nejmodernější německé bitevní lodi se dalo do pohybu. Na stěžni vlaje vlála čtvercová bílá zástava s černým křížem, vlajka německého admirála Güntera Lütjense. 


TECHNICKÉ SPECIFIKACE -BISMARCK

Třída - Třída Bismarck

Typ - Bitevní loď 

Začátek stavby - 01.07.1936

Spuštěn na vodu - 14.02.1939

Zařazen do služby - 24.08.1940

Výtlak - 50956 tun

Výzbroj - osm 38 cm L/47 C/34 (15")

dvanáct 15 cm L/55 C28 
šestnáct 10.5 cm L/65 C/33 
šestnáct 3,7 cm L/83
dvacet 2 cm MG L/64

Pancíř - Do 360 mm

Pohon - 

Rychlost -​​ 30,1 uzlů (55,7 km/h)

Dosah - 8100 námořních mil

Délka - 251 m

Šířka - 36,0 m

Ponor - 9,9 m

Letadla - 4 hydroplány Ar 196

Osádka - 2092 mužů včetně 30 důstojníků 


TECHNICKÉ SPECIFIKACE - PRINZ EUGEN


Třída - Třída Prinz Eugen

Typ - Těžký Křižník

Začátek stavby - 23.04.1936

Spuštěn na vodu - 22.08.1938

Zařazen do služby - 01.08.1940

Výtlak - 18400 tun

Výzbroj - osm 20,3cm SK 

dvanáct 10,5 cm L/65 C/33
sedmnáct 4 cm Flak 
několik 3,7 cm L/83
dvacet-osm 2 cm MG L/64
dvanáct 53,3 cm Torpédometů

Pancíř - Do 150 mm

Pohon - 

Rychlost -​​ 33,5 kn (62 km/h)

Dosah - 7200 námořních mil

Délka - 212,5 m

Šířka - 21,8 m

Ponor - 7,2 m

Letadla - 2 hydroplány Ar 196

Osádka - 1600 mužů včetně 30 důstojníků 


VELITELÉ 

Bismarck 

Námořní Kapitán Ernst Lindemann: srpen 1940 - květen 1941 

Prinz Eugen 

Námořní Kapitán Hellmuth Brinkmann: srpen 1940 - červenec 1942
Fregatní kapitán Neubauer: červen 1942 - červen 1942
Korvetní kapitán Beck: červenec 1942 - říjen 1942
Námořní Kapitán  Hans-Erich Voß: říjen 1942 - únor 1943
Námořní Kapitán  Werner Ehrhardt: únor 1943 - leden 1944
Námořní Kapitán  Hans-Jürgen Reinicke: leden 1944 - květen 1945
Kapitán A.H. Graubart (Americké Námořnictvo): 1945 - 1946 



Po bitvě v Dánském průlivu Churchill nařídil své admiralitě zcela jasně: "Vaším úkolem je potopit Bismarcka. Nic není v tuto chvíli důležitější. Nařizuji vám učinit všechny kroky, aby tento úkol byl splněn."

Bitva v Dánském průlivu, kde šel ke dnu britský bitevní křižník HMS Hood, ale poznamenala i Bismarck, který po zásahu granátem z HMS Prince of Wales ztrácel palivo. Bismarck byl nucen zpomalit na pouhých 22 uzlů. Několik skupin válečných lodí se chystalo za každou cenu německou bitevní loď zničit. Bitevní loď King George V., Ramillies, Rodney, bitevní křižníky Repulse, Renown, letadlové lodě Victorious, Ark Royal a mnoho jiných lodí bylo vysláno nájezdníka najít a zničit. Štěstí začalo pomalu opouštět i německou loď, která inkasovala během leteckých útoků první zásah torpédem a ač nedošlo k žádné škodě, zemřel na palubě lodi první námořník Heiners, který byl výbuchem odmrštěn a zemřel na vnitřní zranění.

Admirál Lütjens navrhnul rozdělení svazu s cílem zmást Royal Navy a "obětoval" těžký křižník Prinz Eugen. Britové si ale rozdělení svazu nevšimli a pokračovali v lovu Bismarcku. Tomu ale začalo díky vysoké rychlosti před 25 uzlů docházet palivo a proto německá loď změnila kurz na Brest.

25.5. se Bismarck ztratil z radarů britských lodí a vše vypadalo, že je pro Brity ztraceno. Admirál Lütjens ale netušil, že se se svou lodí úspěšně lovcům ztratil a nechal odvysílat depeši na námořní velitelství Západ. To mu sdělilo, že o něm Britové nevědí, ale Lütjens zcela nepochopitelně situace nevyužil a nezamířil vyšší rychlostí k Brestu.

Britové vysílání také zachytili a po počátečních zmatcích, kdy skoro 5 hodin pluli v chybném kursu, zamířili správným směrem na jih. Časová ztráta ale byla obrovská a i kdyby vlajková loď admirála Toveye, King George V. zvýšila rychlost na téměř 29 uzlů, hrozil i Britům nedostatek paliva. Jako jediná šance se jevil letecký útok torpédy, který by německou bitevní loď zpomalil alespoň na 15 uzlů a umožnil tak Royal Navy Bismarck dostihnout. Poblíž Bismarcku se pohybovala i 4. flotila torpédoborců kapitána Viana, která se měla také pokusit německou bitevní loď napadnout.

26.5. ve 14:30 se zvedla první útočná vlna letounů z lodi Ark Royal a zaútočila ne na německou loď, ale na britský křižník Sheffiled! Křižník přežil bez jediného zásahu a celá nebezpečná situace vyústila ve zjištění, že kromě toho, že britští piloti ve stresu napadnou cokoliv, co plave, nevyzkoušené magnetické detonátory vybuchují při nárazu na hladinu. Letouny se vrátily na palubu letadlové lodi a po přezbrojení na torpéda s kontaktními detonátory se v 19:19 vydaly k podle všeho poslednímu útoku na Bismarck. Pokud se ani ten nepovede, Bismarck Britům unikne a mrtví z lodi HMS Hood zůstanou nepomstěni.

Za asi hodinu se letouny ocitly u svého cíle a Bismarck spustil obrannou palbu. Ve 20:45 se prehistorické torpédové dvouplošníky se na německou loď vrhly ze všech stran a jedno torpédo uspělo, uniklo obranné palbě a svůj cíl zasáhlo ve 21:05.

V následující sekundě se celá loď otřásla prudkým výbuchem. Mohutný Bismarck se začal odklánět od původního kursu doleva a loď pomalu opisovala velký oblouk. Lütjensem na admirálském můstku zalomcoval bezmocný vztek. Zkušený námořník pochopil, že Bismarck má ochromené kormidlo a že je loď prakticky neovladatelná; na jeho rozčilené příkazy kormidelně k návratu na původní kurs došla odpověď, že kormidlo na impulsy řídícího panelu nereaguje. Bismarck se ustálil na novém kursu, 340 stupňů severozápadně a hlavní síly metropolitního loďstva a německá vlajková loď se k sobě přibližovaly rychlostí 30 až 45 uzlů.

Ani příslib železného kříže německému admirálovi nepomohl a zkřížený ovládací mechanismus se nepovedlo uvolnit.

Neschopnost admirála Lütjens a kapitána Lindemann schválit a vyzkoušet návrh fregatního kapitána Waltera Lehmana na odstřelení kormidla a řízení lodi pomocí tří hlavních vrtulí znamenal, že poslední ráno bitevní lodi Bismarck se nemilosrdně blížilo a více než 2 000 mužů na palubě čekal poslední boj. 

Mapa Operace Rheinübung
Mapa Operace Rheinübung

Na ochromený Bismarck ještě v noci z 26. na 27. května útočí torpédoborce kapitána Viana, ale žádný další zásah se nepodařilo zaznamenat. Ostatně to již nebylo zapotřebí. 

Bismarck obklíčený torpédoborci Maori, Sikh, Zulu, Piorun a Cossack se již vydal vstříc svému osudu. Na palubě zraněné lodi se ještě odehrál poslední akt související s potopením Hoodu, když admirál Lütjens předal rytířský kříž prvnímu dělostřeleckému důstojníkovi lodi, korvetnímu kapitánovi Schneiderovi.

Vyslání palubního letounu Arada 196 s lodním deníkem nebyl úspěšný díky poškození rozjezdových lišt katapultu. Lütjens tedy posílá poslední depeši s žádostí o ponorku, která by deník zachránila. Mezitím se britská flotila v čele s Toveyovou vlajkovou lodí vleče rychlostí necelých 22 uzlů k místu, kde se odehraje poslední boj. Svaz je brzděn pomalou bitevní lodí HMS Rodney, která není schopná vyvinout větší rychlost.

V 8:43 je už Bismarck vidět. Zmrzačená bitevní loď bude čelit dvěma bitevním lodím nepřítele, bez možnosti manévrování. Goering, ani Doenitz vlajkové lodi Kriegsmarine nepomohli, letouny Luftwaffe a ponorky se neobjevily.

8:47 Rodney pod velením kapitána Dalrmple-Hamiltona pálí první granáty 406 mm.

8:49 Bismarck odpovídá svými děly ráže 381 mm a snaží se vyřadit Rodney, která je pro německou loď mnohem větším nebezpečím, než King George V. s děly ráže pouhých 356 mm.

8:57 Bismarck je poprvé zasažen a King George V. se přibližuje na 16 000 yardů a pálí ze všech 4 dělových věží.

9:01 Bismarck opět zasažen.

9:07 Další zásah německé lodi a do bitvy zasahuje i křižník Norfolk s děly 203 mm.

Bismarck už v této době nemá funkční řízení palby a admirál Lütjens je po smrti poté, co admirálský můstek dostal zásah. Podle některých zdrojů s ním umírá i kapitán Lindemann.

9:15 do popravy německé lodi se zapojuje další těžký křižník Dorsetshire a vzdálenost mezi Brity a hořícím Bismarckem je již tak malá, že se zapojují i sekundární děla. Rodney napadne Bismarck dokonce torpédy.

Bismarck hoří, ale stále se nevzdává v boji, ve kterém nemá šanci. King George V přichází díky problémům na palubě o tři dělové věže hlavní ráže, ale již to nic neznamená. V deset hodin přestává střílet poslední dělová věž 381 mm na Bismarcku a němečtí námořníci se začínají vrhat do ledového oceánu. 

Vlajka na lodi ale stále vlaje a ponorky se mohou blížit. Tovey vydává příkaz potopit hořící vrak torpédy a bitevní loď Rodney opět vysílá torpéda a tentokrát jedno zasahuje cíl, stejně jako torpédo z lodi Norfolk. Bismarck ale stále nejde ke dnu, a to na něj Britové vystříleli 700 granátů hlavní ráže a 1 400 střední.

10:20 Dorsetshire zasahuje Bismarck dvěma torpédy. Je vydán příkaz opustit loď.

10:45 Bismarck mizí pod hladinou.

Těžký křižník Dorsetshire a torpédoborec Maori vzaly na palubu 110 námořníků a lodního kocoura, nepotopitelného Sama. Poté se lodě stáhly kvůli obavám z možného ponorkového útoku. Ve vodě zůstalo asi pět trosečníků. O několik hodin později nalezla ponorka U 74, které velel Kapitänleutnant Kentrat, tři přeživší muže na voru. Dne 29. května zachránila meteorologická loď Sachsenwald další dva členy posádky Bismarcku.

Z 2092 mužů na palubě tedy přežilo pouhých 115.

Vrak lodi se nalézá 4 800 metrů hluboko a pořízené fotografie naznačují, že loď byla řízeně potopena posádkou otevřením ventilů, vzhledem k velmi nízkému počtu průstřelů trupu pod čarou ponoru.

Ing. Filip Klasna , 15.11.2017 Poslední Úprava 19.11.2017  

Kriegsmarine.cz 
Verze 0.1.6 Všechna práva vyhrazena 2017-2017
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky